Drážďany, 25. května 2021 – Včera večer se sešli trenéři juniorů partnerů projektu SNCZ z Dresden Titans, BC Ottendorf-Okrilla a SLUNETA Ústí nad Labem a Slavoj Litoměřice ke své třetí digitální výměně v rámci projektu financovaného Evropskou unií „ Basket4ALL – Když se sousedé učí jeden od druhého“. Předtím si čeští sousedé udělali zkušenost, že o svatodušním víkendu je v Německu státní svátek, a proto se setkání tentokrát nekonalo v pondělí večer, ale v úterý.

Před setkáním oba mentoři z Drážďan a Ústí opět pozvali všechny účastníky s dobrým dvoutýdenním předstihem a opět upřesnili několik zajímavých témat pro výměnu koučů. Zatímco minulé setkání bylo o roli basketbalového trenéra a jeho základní tréninkové filozofii, tentokrát byla na programu více praktických témat. Johanne a Michael si tedy připravili prezentaci o cíleném výcviku vrhu pro dospívající dívky a chlapce. Následoval videorozbor Vladimíra Hejla, který na jednom ze svých tréninků pro děvčata U18 ze SLUNETY Ústí nad Labem ukázal, co se v ČR učí na vrhačských cvičeních.

„Toto téma si trenéři vybrali, protože jsme si v několika zápasech mezi německými a českými týmy všimli, že české týmy jsou lépe trénované jako vrhače na dálku,“ vysvětluje projektový manažer SNCZ Gert Küchler, který setkání ZOOM provází. Diskuse, která během výměny vznikla, byla odpovídajícím způsobem objevná. Oba čeští trenéři Martin Gabriel a Vladimír Hejl vysvětlili, že v Ústí nad Labem a Litoměřicích je dobrá technika hodů důležitá již od věkové kategorie U12. Trenéři věnují plnou pozornost dětské koordinaci ruka-oko a práci nohou, až po správné protažení paží a zápěstí. Je výhodou, že na rozdíl od Německa děti trénují dříve s většími a tedy i těžšími míči. Díky tomu se dříve vyvine postava, což vede k lepšímu celistvému vrhacímu pohybu.

Jako rozhodující se jeví i fakt, že se české děti stále více zapojují do čistého vrhačského tréninku. V německých klubech jsou tyto „přestřelky“ obtížněji realizovatelné, protože mají často k dispozici pouze školní sportovní haly, které mohou kluby využívat pouze v pozdních odpoledních hodinách. České kluby mají naopak často celý den k dispozici vlastní sportovní haly, kde si sportovci mohou zaházet v kteroukoli denní dobu. A mnoho dětí této možnosti využívá, protože se často nevěnují jiným kulturním aktivitám kromě sportu. Naproti tomu v Drážďanech jsou děti často zapojeny do školy až do pozdních odpoledních hodin nebo se věnují jiným volnočasovým aktivitám, jako je hudební výchova a podobně.

V závěrečném diskusním kole si trenéři vyměnili názory na nastolení „mentality vrhače“. Šlo o to, jak dodat mladíkům potřebné sebevědomí, aby zvládli hody na dálku ne technicky čistě, ale i mentálně vědomě. Protože dobrý vrhač se s tím musí také umět vypořádat, když netrestá branku. Spíše je tedy pro něj klíčové, aby dokázal posoudit, zda právě trefil dobrý nebo špatný hod. Nakonec všichni trenéři dostali „domácí úkol“, aby do příštího setkání zavedli ve svých týmech tyto házecí rutiny a příště podali zprávu o svých zkušenostech.